Poprvé v roce vyjíždějí takzvaní sváteční řidiči na velikonoční svátky a pak o nich celý rok nevíme, druhý výlet z garáže pak nastává na přelomu října a podzimu, když dojde na Dušičky. My samozřejmě nemáme nic proti tomu, abychom věnovali vzpomínku, úctu a patřičnou pietu všem zesnulým, nicméně souvisejícím faktem s aktivitami spojenými s tímto svátečním dnem je výprava na hřbitovy, a zde bohužel dochází každý rok k několika fenoménům, které se týkají všech účastníků silničního provozu.

Za prvé, skutečně vyjedou i ti řidiči, kteří jinak nikam nejezdí. Otázku, zda si od poslední jízdy nechali prověřit stav automobilu, přezuli na zimní pneumatiky – pokud to bylo potřeba, raději nebudeme vyslovovat nahlas, protože „na ty dvě jízdy za rok to mámo nepotřebujeme.“ Samozřejmě že to není dobře. Problémem je i to, že velmi často vyrážejí na silnice starší řidiči, kteří nepočítají s tím, že silnici o inkriminovaném víkendu budou plné jim podobným, a že jen uprostřed silncice, protože na krajnici není vidět, není uplně ideální taktika.

Za druhé, vyjedou ti, kterým je nějaká pieta ukradená, ale kradení jim cizí není v žádném případě. Dušičky jsou oblíbenou dobou pro všechny možné druhy zlodějů, kteří vykrádají auta zaparkovaná vně za hřbitovní zdí. Apel nenechávat nic cenného v autě na sedačkách je na místě.

Lze se nějak vyhnout tomuto svátečnímu rumraji? Ehm, variantou je nevyjíždět, anebo alespoň se vyhnout místům, kde se dá takový provoz očekávat, jako příklad si dejme třeba pražské Olšany. Tento text samozřejmě nemá být nějakým nenávistným materiálem proti těm, kteří mají správnou potřebu vzdát hold mrtvým předkům, spíše jde o impulz zamyslet se nad tím, jestli má smysl jet autem (my jsme spočítali už dávno, že se svátečním řidičům nevyplatí vůbec auto vlastnit a je levnější jezdit třeba taxíkem), jestli nevyjet o den dřív než v sobotu dopoledne – koneckoncům, a neberte to z naší strany jako nemísté, mrtvým lze vzdát hold dříve i později, a je to lepší než pak pozdě řešit škody nebo nedejbože zdravotní následky.