Třetí generace Foresteru přinesla dlouho očekávaný diesel, díky kterému už cesta ke snížení provozních nákladů nemusela nutně vést přes kontroverzní přestavby zážehových motorů na LPG. Teorie o nízkých provozních nákladech se však týkala spíše zánovních aut, neboť svérázný naftový dvoulitr s protilehlými válci měl zejména ve verzích Euro 4 (do 2010) hodně dětských nemocí.
Nízkou životností a nijak zázračnou odolností při použití průměrně kvalitní nafty se vyznačují vstřikovače, jejichž demontáž navíc komplikuje sám motor typu boxer. Ten leží hezky na plocho a snižuje těžiště vozu, kvůli nedostatku volného prostoru po jeho bocích však musí z vozu ven i v případech, které by mechanik jinde nečekal. Přesně jako v případě výměny vstřikovačů nebo i jen seřízení ventilových vůlí, které se třeba u některých benzínových verzí přestavěných na LPG dělaly nepříjemně často. To však není jediná past.
Diesel na sebe kromě vzácných případů nenadálého zadření (v prvním ročníku) upozornil také občasnými závadami turbodmychadel a hlavně těžkým nesouladem s filtrem pevných částic. Svítící kontrolku DPF a jízdu v nouzovém režimu už zažil téměř každý majitel. Přitom za mnohdy předčasnou výměnou filtru v originále za otřesných sto tisíc korun stál v mnoha případech jen nevhodný software. Nápravu přinesly až modifikované diesely Euro 5 s výkonem 108 kW, vzhledem ke komplikovanosti budoucích oprav a hrozivým cenám některých dílů však udělá lépe ten, kdo si průběžně připlácí za provoz méně úsporné benzínové verze.
Pragmaticky uvažující zájemce by měl zůstat u té základní, dvoulitrové. Je spolehlivá, navíc v kombinaci s manuálním řazením přináší redukční převodovku pro zvýšení tažné síly v terénu nebo jízdě s vlekem, což je u vozu SUV zajímavý bonus. Volba větších motorů 2.5 je spíše záležitostí vkusu.
U silnější přeplňované verze (169 kW) hrozí vyšší riziko závad kvůli složitější technice i celkovým následkům časté dynamické jízdy předchozích majitelů, u vzácnější atmosférické (k nám v roce 2010 dovezené jen v několika desítkách kusů) zase kvůli častým přestavbám na LPG, jimiž chtěl dovozce tuto variantu „zatraktivnit“.
Při koupi dobře vyzkoušejte chod převodovky a spojky, závady synchronizace manuálních skříní a opotřebené spojkové obložení nejsou žádnou vzácností. Odolnost podvozku je solidní, v případě potřeby jsou čepy ramen i silentbloky objednatelné samostatně.
Velkým kladem modelu je vynikající obratnost, spolehlivý pohon všech kol a vysoká světlá výška podvozku, které se svými 215 mm dosahuje takřka hodnot Toyoty Land Cruiser. Karosérie zatím velmi slušně vzdoruje korozi.
Motory, které doporučujeme
2.0 110 kW
Benzínový dvoulitr existoval ve dvojí verzi: Do roku 2011 řemenový, krátkozdvihový, s výraznějším zátahem až ve vyšších otáčkách, od roku 2011 pak řetězový, dlouhozdvihový, úspornější a lépe táhnoucí odspodu. V obou případech je ale tichým a spolehlivým pohonem.
Jeho dynamika se zdá v prvním okamžiku slabší, ovšem díky redukční převodovce (u manuálu) si s vlekem či terénem poradí lépe než složitější a choulostivější diesel. Běžná spotřeba kolem 9 litrů (u novějšího) nebo 10 litrů (starší verze) se snese, servisní nároky má tento motor naopak nejnižší.
Typické závady
- Problémy s regenerací filtru DPF u dieselu, zvláště v prvních letech výroby
- Závady vstřikovačů (diesel se 110 kW)
- Zaklepávání ventilových sedel u benzínových verzí přestavěných na LPG
- Předčasné opotřebení synchronizace manuálních převodovek
- Předčasné opotřebení spojky
- Zadření motoru 2.5 Turbo v důsledku pochybení při výrobě (ucpaný mazací kanál) – dnes už vzácně, postižené motory měněny na záruku
- mechanismu u 2.0D (velmi vzácně u prvního ročníku výroby, novější modely už s modifikovanými díly)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
