Renault Fluence se stejně jako technicky příbuzný hatchback Mégane Generation (Fluence jen využívá delšího rozvoru náprav) vyrábí v Turecku. Mechanicky jde o poměrně jednoduchý vůz s dobrým předpokladem spolehlivosti i odolnosti, což se skutečně v prvních letech potvrzovalo.
Dětských nemocí bylo minimum, mimo občasné drobné závady na elektroinstalaci (typicky u audiosystémů) se prakticky neřešilo nic. S pozvolným stárnutím vozu se plejáda zaznamenaných závad začíná rozšiřovat, rozhodně však Fluence patří do té spolehlivější skupiny vozů Renault.
Vzhledem k nízké pořizovací ceně vozu musely být některé materiály vyrobeny „ekonomicky“, takže například v interiéru se velmi rychle ošoupaly kožené potahy volantu, vozy s vzácně vídaným koženým čalouněním někdy trpí praskáním potahů a podobně. Protikorozní ochrana je ovšem dobrá a na kvalitu laku také nejsou registrovány významnější stížnosti.
Nejčastější motorizací je benzínová šestnáctistovka, zde vždy s proměnným časováním ventilů. Právě s ním bývá (ještě kromě zapalovacích cívek) občas problém, přesuvník vačkového hřídele se časem umí vydřít, ztratí těsnost, začne rachotit a posléze přestane fixovat vačkový hřídel v příslušné pozici. Oprava vyjde na osm až deset tisíc korun.
Opět jako u jiných modelů s tímto motorem platí, že zde velmi oblíbené dodatečné přestavby na LPG se nemusí v dlouhodobém horizontu vyplatit nejen z důvodu nedostatečné odolnosti ventilových sedel, technických změn bylo na originálně upravené verze šestnáctistovky na LPG (ta se do Fluence ale nedodávala) mnohem víc.
Diesely jsou zastoupeny hlavně letitým, průběžně modernizovaným agregátem 1.5 dCi. Určitě se vyhněte původní nejstarší a nejslabší verzi se 63 kW, pochází ještě z dob, kdy měl motor celkem značné problémy se vstřikovači i mechanickou odolností „spodku“, byť případy takzvaného vylágrování by šlo u Fluence spočítat s rezervou na prstech jedné ruky.
Prokazatelně „zdravější“ jsou až silnější novější verze s 81 kW, nově i 70 kW, přesto prakticky všichni mechanici s dlouhodobější zkušeností s motory 1.5 dCi doporučují i u nich zkrácenou periodu výměn oleje. Občas se vyskytnou vadné EGR ventily, u více jetých kusů dvouhmotové setrvačníky. Všechny novější diesely měly již vždy DPF, v případě problémů s regenerací se zaměřte na kontrolu funkčnosti čidel teploty a rozdílových tlaků.
Odolnost podvozku je dobrá, více jeté kusy mohou mít vůle ve spojovacích tyčích řízení, vzácně byla pozorována nižší životnost tlumičů, související patrně s horší „várkou“. S dvouspojkovou převodovkou EDC nejsou takřka žádné servisní zkušenosti, prodává se minimálně.
Motory, které doporučujeme
1.6 dCi 96 kW
Pokud je nějaký motor zajímavější, pak je to nejsilnější diesel. Je zatím poměrně mladý a tak ještě nelze zodpovědně hovořit o jeho spolehlivosti, prokazatelně však jezdí hbitě, tiše a úsporně (průměr 5 l/100 km není žádný problém). Soudě ze zkušeností s jinými takto motorizovanými modely se zatím mimo předčasně opotřebených spojek neobjevují žádné varovné signály o jeho rizikovosti.
Typické závady
- Rychle ošoupání koženkových potahů volantu
- Vůle ve spojovacích tyčích řízení (vozy s vyšším nájezdem)
- Poruchy přesuvníku variabilního časování ventilů (obě atmosférické benzínové verze, častěji 1.6 16V)
- Závady zapalovacích cívek (benzínové verze)
- Opotřebené dvouhmotové setrvačníky (více jeté diesely)
- Sporadicky závady klimatizace (netěsnosti, vadné kompresory či jejich spojky)
- Drobnější závady elektroinstalace (audiosystémy, regulace ventilátoru topení, centrální zamykání)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
