Fiat Croma 2. generace měl po devítileté přestávce navázat na úspěchy předchůdce, který kdysi kombinoval nečekaně vysokou technickou úroveň s rozumnou cenou a praktickou variabilní karosérií typu liftback. Bohužel příliš svérázný design kombinující prvky kombi a MPV, nijak zázračně nízká cena, technický základ v Opelu Vectra C a ještě velmi omezená nabídka motorů, to vše vytvořilo z druhé generace Fiatu Croma spíše outsidera. Že jím jeden čas soukromě jezdil například Michael Schumacher ještě neznamená žádné utajené sportovní geny, naopak: Jde o jeden z nejměkčích a nejkomfortnějších vozů střední třídy, co se naladění podvozku týče.
Podvozek mechanicky odpovídá zmíněné Vectře, po letech provozu na špatných silnicích ukazuje spíše slabiny. Například rejdový čep předních ramen nelze měnit samostatně, pouze s celým drahým hliníkovým ramenem, u hodně jetých a vytěžovaných vozů jsou běžné i vůle ve víceprvkové zadní nápravě. Poznáte je podle efektu „vlaku jedoucího přes výhybky“.
Při zkušební jízdě se zaměřte na hluky od zadní nápravy. Obvykle je mají na svědomí volná ložiska zadních kol, která je nutno měnit spolu s celým nábojem. Občas se objevují i prasklé pružiny, obvykle po zeslabení korozí, která hlodá také na výfuku a pomocných rámech náprav. Naopak karosérie (zatím) nerezne vůbec. Výhodou proti Opelu je stabilnější elektroinstalace, zřejmě zásluhou toho, že Fiat používá některé vlastní elektronické moduly.
U motorů obecně zpozorněte u více jetých dieselů. Sice nejsou špatné, netrpí žádnými těžkými mechanickými závadami, přesto si po letech provozu mohou žádat nemalé investice. U čtyřválců (1.9 MultiJet) kombinovaných s manuálním řazením často odchází dvouhmotový setrvačník, v pokročilejším věku se pak u nich řeší vstřikovače, EGR ventily nebo filtry DPF (jsou-li instalovány). Vrcholný pětiválec 2.4 MultiJet nemá kvůli automatické převodovce (u ní dodržujte pravidelné výměny oleje) až o tolik lepší dynamiku, zato má o dva litry vyšší spotřebu a navíc je i zbytečně těžký, což opět neprospívá výdrži přední nápravy.
Čtěte také: Renault Espace IV. generace (2002 – 2014): Profil ojetiny
Pohodově naladěné Cromě dobře padnou benzínové motory, které ani nepřinášejí žádné nečekané servisní výdaje. Zdejší osmnáctistovku už tradičně chválíme i v Opelech, větší „řetězový“ motor 2.2 pochází také od GM, naštěstí nejde o problémovou přímovstřikovou verzi Direct. Ve vzácných případech se i zde objevily potíže s chrastícími řetězy, případů však není mnoho a týkají se spíše vozů z prvních let výroby.
Motory, které doporučujeme
1.8 16v 103 kW
Osmnáctistovka s variabilním časováním ventilů pochází od Opelu a i v jeho modelech patří k těm nejzdařilejším. Díky velice dobrému zpřevodování (byť pouze pětistupňového manuálu) dosahuje takřka dynamiky většího motoru 2.2 16v (zrychlení z 0 na 100 km/h má menší pouze o 0,1 s a maximální rychlost o 4 km/h), je však o více než litr úspornější (zde kolem 8,5 l/100 km).
Typické závady
- Prasklý mechanismus dveřní kliky
- Závady alternátorů (1.9 MultiJet)
- Zadřené klapky v zakarbonovaném sacím potrubí (1.9 MultiJet 110 kW a 2.4 MultiJet)
- Závady ložisek kol (obvykle zadní)
- Vůle v obou nápravách (více jeté kusy)
- Opotřebený dvouhmotový setrvačník (diesely s manuálním řazením)
- Porucha vstřikování a EGR ventilů (více jeté diesely)
- Závady EGR ventilů (diesely)
- Závady řetězových rozvodů (velmi vzácně u 2.2 16v)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
