Volvo XC60 se nejčastěji prodávalo s naftovým pětiválcem, v němž dnes číhá jedna velká zákeřnost: selhávající kladka řemene pomocných agregátů. Sama o sobě by nebyla tak nebezpečná, kdyby se nedokázal spadlý drážkovaný řemen nasukovat pod spodní řemenici motoru a strhnout s sebou i řemen rozvodový. Problém s kladkou se překvapivě týká jen modernizovaných motorů plnících Euro 5, starších verzí (např. se 136 kW) ne.
Druhým problémem pětiválcových dieselů jsou klapky v sacím potrubí. Je-li po letech karbonem ochromena jejich hybnost, vylamuje se ovládací táhlo, v uložení klapek se naopak objevují vůle a netěsnosti. Volva mají klapky přímo v hlavě válců, výměna však není drahá: i s prací stojí zhruba čtyři tisíce korun.
Odolnost podvozku je u toho modelu dobrá s výjimkou ložisek zadních kol. Mění se spolu s celým drahým nábojem kola, kdo má však pečlivě „orazítkovanou“ servisní knihu, mohl těžit z mnoha dílenských akcí, v nichž byly komponenty měněny i po záruce zdarma. To se týká například i občas tekoucího hřebene řízení nebo drahých klimakompresorů, v nichž po čase odejde připojovací spojka.
Pohon všech kol (verze s označením AWD) je řešen inteligentně pracující mezinápravovou spojkou Haldex. Na rozdíl od větší XC90 se zde nestrhávají drážky výstupu úhlové převodovky ani výrazněji neodchází ložiska v zadních diferenciálech, takže čtyřkolky nijak výrazněji nezlobí. Ačkoliv ani XC60 není terénní vůz v pravém slova smyslu, díky vysoké světlé výšce (230 mm) dokáže s opatrností projet i místy, kde jiná SUV uváznou „na břichu“.
Trochu nepřehledně působí paleta motorů, zejména díky politice jejich zjednodušeného označování zkratkami (např. D4, T5) a nasazování i dvou rozdílných jednotek pod stejným názvem. Například u verze D4 dnes získáte jiný motor u verze s předním pohonem a jiný u verze s AWD.
Z benzínových verzí doporučujeme vzít rovnou vrcholný šestiválec 3.0 T6, který dostanete výhradně s pohonem AWD a automatem. Na rozdíl od dieselů je kultivovanější a výrazně dynamičtější, odvrácenou stránkou je však průměrně 12litrová spotřeba. Zatím s ním nejsou větší problémy, do budoucna je však třeba počítat s dražšími opravami tohoto složitého agregátu.
Svého času velkou zajímavostí řady XC60 byl sériově montovaný protikolizní systém City Safety, pomáhající zamezit nehodě při jízdě v kolonách či zmírnit její následky. S komfortní elektronikou moc problémů není, s elektroinstalací jako takovou ovšem někdy ano. Tento vůz totiž kromě mechanických dílů Fordovy platformy EUCD (Mondeo/S-Max/Galaxy), čtyřválcových benzínových dvoulitrů řady Ecoboost (2.0 T/149 a 2.0 T5 177 kW) využívá i jeho elektroinstalaci, která nepatří k nejkvalitnějším.
Motory, které doporučujeme
2.4 D5 136 kW
Naftový pětiválec 2,4 l se Volvu povedl, těžko však vybrat ideální verzi. Se 120 kW se v těžké XC60 chová mdle, výkonnější verze se 151 kW nebo dvouturbová se 158 kW mívají v praxi až moc vysokou spotřebu. Tajným tipem je naladění na 136 kW, prodávané pouze v prvních dvou letech výroby. Výkonově dostačuje a plní ještě starší emisní normu Euro 4, jde tedy o agregát před modernizací. Ta kromě jiných věcí přinesla například nespolehlivou napínací kladku řemene pomocných agregátů, která v extrémním případě umí zničit motor.
Typické závady
- Hučící ložiska zadních kol
- Vyosení kladky řemene pomocných agregátů u pětiválcových dieselů (hrozí „potkání se“ motoru), v extrémním případě jeho spadnutí „do rozvodů“ a následná destrukce motoru. Řešením je preventivní výměna kladky po 60 000 km
- Závady klimakompresorů. Nejčastěji vadná připojovací spojka
- Praskání čalounění na bočnicích sedadel. Speciálně v kombinaci látka/kůže
- Závady elektroinstalace
- Úniky oleje z hřebene řízení (řešeno v dílenské akci kompletní výměnou)
- Závady na systému swirl klapek (pětiválcové diesely)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
