Opel po letech trápení s hranatou Vectrou C konečně vyrobil konkurenceschopné auto, které kromě novinářů (titul Auto Roku 2009) zaujalo také soukromé i firemní zákazníky. Insignia nepřinesla kromě několika zajímavých prvků příplatkové výbavy do střední třídy nic moc zásadního, rozhodně však stojí za pozornost její dnes už nebývalá mechanická robustnost, která se kromě vysoké hmotnosti projevila i v dobrém hodnocení ve statistikách TÜV- závad na poctivě dimenzovaném zavěšení kol je minimum. Je škoda, že vnější „hmotě“ příliš neodpovídá prostornost v oblasti zadních sedadel a jen průměrný zavazadelník bezmála pětimetrového kombi. Prodejům dominují právě kombi a liftbacky s dvoulitrovými diesely CDTI. Tyto motory se z hlediska spolehlivosti velice povedly, jen je třeba počítat s tím, že jsou v případě kombinace s manuálním řazením spojeny s velmi těžkými „dálničními“ převody, s kterými jsou městské jízdy utrpením. Trvale podtáčený motor ničí dvouhmotový setrvačník (nemluvě o zde častém zhasnutí motoru při nesoustředěném rozjezdu), také spojku je třeba držet spojku v prokluzu déle než je zdrávo. Spojkové obložení a setrvačník se tak u více jetých vozů řeší častěji, než cokoliv na motoru. Pro častější jízdy po městě je zde vhodnější automat, který za předpokladu občasné výměny „doživotní“ náplně nezlobí. Podíl benzínových verzí je malý, nejčastěji lze z nich narazit na 2.0 Turbo, původem pocházející od Saabu. Častěji se u něj objevují závady turbodmychadel, vzácněji i poškozené uložení vačkového hřídele nebo záhadné ztrácení vody, kvůli němuž bylo už pár motorů v záruce vyměněno. Především ale v těžkém voze není tento motor vůbec úsporný- zejména v oblíbených verzích s pohonem 4×4 dosahuje spotřeby výkonnějších a spolehlivějších šestiválců 2.8 Turbo. Verze 4×4 přináší dvě zajímavosti, zlepšující jízdní vlastnosti. Jednak mírně odlišnou zadní nápravu a pak také aktivní zadní diferenciál eLSD, schopný měnit tah na jednotlivých kolech zadní nápravy. Právě jím se čtyřkolka Insignie odlišuje od Passatů a Superbů, které jinak také shodně používají mezinápravovou spojku Haldex. Sofistikovaná technika 4×4 však umí i zazlobit- vlivem netěsnosti mezi dvěma tlakovými okruhy občas dochází k poruchám funkce, značnému neklidu zádě a rozsvícení servisní hlášky. Dříve se měnil celý diferenciál, dnes je již k dispozici výrazně levnější opravná sada. Jízdní vlastnosti dále zlepšil příplatkový podvozek SuperSport (u OPC sériově, pro některé verze za příplatek). Kromě adaptivních tlumičů a výkonnějších brzd přináší jinak řešenou přední nápravu s lepší přilnavostí. Asi největší chybou Insignie je značně kolísající kvalita dílenského zpracování (alespoň u předfaceliftových modelů), z míry pazvuků linoucích se z přístrojové desky a dveřních výplní bývají zákazníci hodně rozladění. Elektroinstalace je vcelku stabilní, častěji nefunguje jen vyhřívání sedadel, zámek pátých dveří nebo zazlobí jinak výkonné adaptivní světlomety AFL.
Motory, které doporučujeme
2.0 CDTi Biturbo 143 kW
Vznětový dvoulitr původem od Fiatu (2.0 MultiJet) získal díky dvojitému přeplňování vyhlazenější charakteristiku a mohutnější zátah z nejnižších otáček. Mechanicky šlo vždy o velmi odolný motor, z kterého mohli konstruktéři lehce dostat více než zde udávaných 400 N.m, limitem ovšem byly kapacity obou dodávaných převodovek. Rychlejší dvoulitrový diesel zatím z mainstreamových značek nikdo jiný nenabízí. Jen škoda, že zejména verze s pohonem 4×4 mají obrovskou hmotnost, které padne za oběť velká část bonusové dynamiky biturba.
Typické závady
- Opotřebení spojky, poruchy dvouhmotových setrvačníků (nejvíce CDTI a 2.8 Turbo OPC)
- Závady vyhřívání sedadel
- Závady zadního diferenciálu eLSD (u některých sérií 4×4)
- Poruchy turbodmychadel (2.0 Turbo)
- Vibrace volantu (zkraje produkce, řečeno výměnou silentbloků)
- Závady zamykání (nejčastěji zámek pátých dveří)
- Pazvuky v interiéru
- Poruchy adaptivních světlometů AFL
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
