Modelem S60 se Volvo pokusilo konkurovat „sportovněji“ zaměřeným prémiovkám střední třídy, konkrétně vozům Audi A4 a BMW řady 3. Dokladem těchto ambicí nebyly jen silné (zde výhradně pětiválcové) motory, ale i design karosérie s klesající linií střechy ve stylu kupé, čímž utrpěla praktičnost. Stejně jako u zmíněných konkurentů je místa na zadních sedadlech málo, nízká střecha v zadní části si navíc vyžádala „utopení“ zadních sedadel, takže se zde sedí v polodřepu.
Podvozek vychází z většího modelu S80 1. generace. Díky nadprůměrnému rozchodu kol má Volvo velmi dobrou směrovou stabilitu, ovšem otupělé řízení a nedoladěné odpružení (zdánlivě houpavé, ovšem na ostřejších nerovnostech tvrdé a křaplavé, pouze vozy s adaptivními tlumiči Four-C jsou v tomto lepší) stojí za prvním dojmem „nevyladěného“ stroje. K dynamické jízdě tak svádějí spíše jen silné motory.
Odolnost podvozku není špatná, vyskytují se hlavně vůle předních příčných ramen díky roztrhaným silentblokům (byly později modifikovány) a občas nižší životnost zadních tlumičů a ložisek kol.
Limity podvozku nijak výrazně neposouvají ani verze s pohonem všech kol AWD, které využívají známou spojku Haldex. Pokud takový vůz často netahal těžké vleky a měnil se v ní olej, měla by ještě chvíli fungovat. Samotný pohon AWD zde může selhat stejně jako u XC90 z důvodu protočení tisícihranu v „odbočce“ úhlové převodovky, takže místo pomoci zadních kol jen odspodu něco rachotí a přeskakuje.
Dejte pozor na automatické převodovky. Zde použité skříně Aisin reagují i malé znečištění oleje drahými závadami elektrohydraulických částí, autorizované servisy proto radí měnit náplň v převodovce každých 60 tisících km.
Benzínové motory jsou poměrně spolehlivé. Když už, pak problémy jdou většinou na vrub recirkulaci výfukových plynů, závadám škrtících klapek a odvětrávání klikové skříně.
Hlavní důvod, proč se zajímat o ojeté Volvo S60, je spjat s velmi povedeným dieselem o objemu 2,4 litru. Tak plynule táhnoucí, úsporný a odolný diesel s mnoha chytrými finesami u dobových konkurentů asi nenajdete. Třeba u vozů s manuálem pomáhá s řazením dokonalý automatický meziplyn. Modernizované verze (od roku 2005) mají dokonce turbo s nezávisle fungujícím vodním chlazením, jehož zásluhou řidiči odpadá „povinnost“ po ostré jízdě dochlazovat motor volnoběhem.
Mechanická spolehlivost je výborná, ve světle problémů jiných dieselů může být povaha závad označena dokonce za banální. Starší verze Euro 3 občas trpí na nefunkční podtlakové ovládání turba, novější Euro 4 s elektricky ovládaným turbem zase na předčasný rozpad ovládacího táhla swirl klapek sání, které se pod nánosem karbonu časem přidírají. Pokud se ani s novým ovládacím táhlem nepodaří klapky rozchodit, lze celkem jednoduše vyměnit i je, stojí přibližně čtyři tisíce korun.
Motory, které doporučujeme
2.4 D5 136 kW
Novější, výkonnější verze D5 plnící normu Euro 4 sice přinesla filtr DPF a občas zlobící swirl klapky v sání, vše ale vynahrazuje mamutím zátahem – se svými 400 N.m se v pružnosti takřka vyrovná vrcholnému S60 R. V kombinaci s manuální převodovkou přitom umí být stále ještě rozumně hospodárná. Lze jezdit se spotřebou do 6,5 l/100 km. Závažnější mechanické vady motor nemá.
Typické závady
- Zkřehlá a matná plexiskla světlometů
- Závady vstřikovačů (diesely při vyšších nájezdech)
- Závady swirl klapek s sacím potrubí (2.4 D/ D5 od r. 2005)
- Závady odvětrávání klikové skříně (zážehové pětiválce)
- Úniky paliva (starší diesely, obvykle průsak kolem vstřikovačů)
- Závady nezávislého topení (je –li instalováno)
- Drobné závady elektroinstalace
- Závady klimatizace (úniky média)
- Nefunkční pohon AWD (vymačkaný tisícihran úhlové převodovky)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
