Tématem článku je vztah smluvní a zákonné záruky, v článcích, ve kterých jsem se věnoval uplatňování vad, jsem popisoval situace z hlediska tzv. zákonné záruky, tj. záruky plynoucí automaticky z ustanovení občanského zákoníku, na kterou má nárok každý kupující, a to v rozsahu popsaném v jednotlivých článcích. Kromě zákonné záruky ale výrobci vozidel nabízí někdy i tzv. smluvní záruku.
To je záruka, která jde nad rámec toho, co výrobci/prodejci musí garantovat a představuje obchodní argument při přesvědčování zákazníka (čím delší, tím větší důvěra výrobce v jím vyrobené vozidlo a tedy větší pravděpodobnost kvalitnějšího vozidla).
Pravidla smluvní záruky pak představují prostor pro komerční dohodu a nejsou v zásadě nijak regulována, tzn. jejich obsah závisí jen na dohodě výrobce/prodávajícího a kupujícího, takže co si dohodnou, to platí.
Výrobce/prodejce si tedy může „vymýšlet“, tzn. může stanovit prakticky jakékoliv podmínky pro platnost takové záruky. Mezi takové podmínky může patřit např.:
– povinnost jezdit na pravidelný servis k určitému prodejci (to si u zákonné záruky prodejce vynucovat nemůže)
– povinnost jezdit na pravidelné prohlídky a kontroly k prodejci (ani to si u zákonné záruky nemůže vynucovat) atd.
Jaké podmínky to budou, záleží jen na prodávajícím a kupujícím. Podstatné je zde to, že to může být cokoliv a je na kupujícím, jestli takové podmínky akceptuje nebo ne. U zákonné záruky si prodávající podmínky klást nemůže. Může sice stanovit nějaké základní požadavky v návodu k obsluze, ale nemůže si vynucovat např. to, abyste k němu jezdili na výměny oleje apod., protože to si může člověk vyměnit doma sám nebo si to nechat udělat kdekoliv jinde.
U smluvní záruky už to neplatí. Pokud její podmínky nesplníte, nárok na smluvní (nikoli zákonnou) záruku zanikne. Pokud ji chcete využívat, musíte plnit její podmínky, ať už jsou jakkoli nevýhodné. Podstatné tedy je se pečlivě seznámit u nového vozidla, jaké záruční podmínky výrobce/prodejce nabízí a co z toho je zákonná záruka a co je záruka smluvní. Následně je nutné se rozhodnout, jestli takové podmínky kupující akceptuje a podle toho se zařídit.
Znovu ale na závěr zdůrazním, že u zákonné záruky si prodávající žádné zvláštní podmínky diktovat nemůže. Nenechte se proto manipulovat do toho, že např. výměny oleje musí pro účely zákonné záruky dělat prodejce/autorizovaný servis. Prodejci někdy kupující straší, že když servis neproběhne u nich, tak kupující přijde i o zákonnou záruku. To je ale nesmysl, která nemá žádnou oporu v zákoně.
Čtěte dále:
Reklamace vad nového auta spotřebitelem vůči podnikateli – díl II. Reklamace vad nového auta spotřebitelem vůči podnikateli – díl I. Reklamace vad ojetého auta spotřebitelem vůči spotřebiteli – díl II. Reklamace vad ojetého auta spotřebitelem vůči spotřebiteli – díl I. Nákup ojetého vozidla – základní právní postup z pohledu kupujícího – část II. Právní poradna: Dopravní značky, které ovšem nedávají jednoznačný výklad situace?! Pokuty za rychlost a jejich řešení – II. nezastavení na místě Pokuty za rychlost a jejich řešení – III. průměrné měření a nezastavení na místě