Těžko se dá u vozu, jehož se prodalo přes 2,3 milionu kusů, prohlásit něco o nepovedenosti, každopádně chyb a drobných přešlapů měla první generace C4 na poměry moderních aut až moc. Nejde o avantgardní interiér s pevným středem volantu a mnoha nesourodými displeji, spíše o zásadní záležitosti jako třeba v krutu málo tuhou karosérii kupé (vůz je na nerovnostech plný pazvuků, dokonce mu mechanickým pnutím často umělo prasknout i panoramatické střešní okno) nebo třeba poddimenzovaným uložením zadních tlumičů, které se při přejezdu nerovností hlásilo ranami.
Právě v jízdních vlastnostech se C4 projevuje jako vůz dvojí tváře: na hladké kvalitním povrchu se chová mimořádně dobře, krásně drží stopu a můžete si s ním dovolit takřka sportovní jízdu. Na nekvalitním povrchu (v naší zemi převažujícím) se naopak chová podivně rozhádaně, v zatáčce mu dokonce umí již po přejezdu menšího výmolu uskočit záď. Velkou slabinou podvozku jsou také sklony přední nápravy k vibracím, což znají u majitelé verzí C4 Picasso. Každý servis to řeší jinak (někdo nastavením jiné geometrie, jiný třeba zvýšením přítlaku hřebene řízení k pastorku), základem je však vždy precizní vyvážení kol a nasazení pokud možno nejmenších ráfků, které na přední ramena působí co nejmenší pákou.
Vyhněte se prvním ročníkům, které trpěly vleklými problémy s elektroinstalací. Obvykle jde o závady vyplývající z nekvalitně provedené kabeláže, občas odejde přímo některý z řídících modulů. V tomto ohledu jsou trochu jistotou až vozy takzvané fáze 2, tedy po modernizaci v roce 2008. U nich si ale dejte pozor zase na motory 1.6 VTi a 1.6 THP, které sice krásně jedou, ale právě při náběhu výroby trpěly množstvím problémů, dokonce i mechanického charakteru – selhávající řetězové rozvody.
Trochu spornou volbou je i oblíbený diesel 1.6 HDi. Jeho sklony k hromadění karbonu udává snad každý autoservis, u výkonnější verze lze navíc často narazit na filtr DPF (FAP), který zde ještě postaru vyžaduje doplňování aditiva každých 60 000 km. Mimoto se u verzí 80 kW alternativně objevovala i robotizovaná převodovka BMP6. Problémy s ní nemusí být jen záležitostí vadného elektrohydraulického bloku, někdy stačí i zvýšený mechanickým odpor, s nímž si systém nastavený na přesně definované odpory a tahy náhle neví rady. S touto skříní se pojí i častější závady na spojkovém obložení.
Motory, které doporučujeme
1.4 16v
Tato základní a i jedna z nejčastějších motorizací je stejně jako větší 1.6 16v vhodná hlavně kvůli své jednoduchosti a nízkým nárokům na palivo. Auto samo má dost jiných „ much“, proto není třeba zvyšovat jejich počet záměrným pořizováním vesměs choulostivějších výkonnějších motorů. Spotřebu lze udržet do 7 litrů a i z hlediska dynamiky běžným nárokům nenáročného zákazníka (jiný si starou C4 nejspíš nekoupí) postačuje.
Typické závady
- Závady čidel teploty chladící kapaliny (1.6 VTi, symptomem špatné studené starty)
- Rozladěné časování rozvodů u VTi a 1.6 THP
- Závady elektroinstalace – hlavně u prvních ročníků. Široké rozpětí problémů
- Závady zamykání
- Prasknutí panoramatického střešního okna u kupé. Důsledek nízké tuhosti karosérie v krutu
- Vibrace přední nápravy
- Závady lambda sond (benzínové motory)
- Závady proměnného časování ventilů – VTi a THP
- Závady turbodmychadel (1.6 HDi)
- Závady EGR ventilů (2.0 HDi)
- Závady dvouhmotových setrvačníků (1.6 HDi/80 kW a 2.0 HDi)
- Ztráta chladící kapaliny (některé kusy VTi a THP měly z výroby slabě dotaženou hlavu válců)
- Zatuhlé čepy zadních brzdových třmenů (vrzání)
- Závady čerpadla chladící kapaliny pro větev turbodmychadla (THP)
- Závady robotizovaných převodovek BMP6
- Závady podtlakového okruhu (1.6 HDi)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
