Fiat Panda z let 2003 až 2012,patří k nejspolehlivějším a servisně nejlevnějším vozům své třídy. Zásadní podíl na tom má její konstrukční jednoduchost, dobrá protikorozní ochrana karosérie (narozdíl od první generace Pandy, která se majitelům rozpadala před očima) a téměř nezničitelné osmiventilové benzínové motory 1.1 a 1.2 „Fire“. Ty byly i suverénně nejprodávanější a v případě ojetiny ani není důvod vyhledávat dvě okrajové motorizace – šestnáctiventilovou čtrnáctistovku ve „sportovní“ verzi 100 HP, ani malý diesel 1.3 MultiJet.
V případě verze 100 HP je to zejména kvůli značně nekomfortnímu (a pro slibovanou sportovní jízdu se přesto nehodícímu) podvozku, v případě dieselu kvůli vyšším servisním nárokům, vyšší hlučnosti (v Pandě není 1.3 MultiJet zdaleka tak dobře odhlučněný jako třeba v Puntu) a zvýšenému riziku závad u starších kusů. Že by se malý diesel v Pandě „projezdil“ až ke ztrátě kompresních tlaků (jak to někdy umí ve větších a těžších modelech) asi nehrozí, zato rizika vyplývající z malé a rychle degradující olejové náplně platí i zde. Několikrát se již roztrhl špatně mazaný rozvodový řetěz, častější jsou i závady turbodmychadel a EGR ventilů. Verze s filtrem DPF (55 kW) je u vozu městského zaměření úplně nesmyslná, z principu problematická a coby ojetina se těžko vyplatí.
Podvozek Pandy je jednoduchý a v takto lehkém voze by měl být i velmi odolný, ovšem typický městský vůz si kvalitních silnic obvykle moc neužije a u ojetin je třeba počítat s investicemi. Typické jsou volné tyčky stabilizátoru (jen základní motor jej neměl), a podobně jako u Grande Punta i poškozené horní uložení tlumičů, do nějž se dostávají nečistoty. Praskání a vrzání při stáčení volantem ukazuje právě na něj. Menší životnost vykazují také tlumiče, zejména u vozů z prvních 3 let výroby.
Pro Pandu jsou typické poruchy mikrospínače otevírání pátých dveří, občas i elektrického posilovače řízení, který však některé nejzákladnější modely nemívaly. Ani ne tak nekvalitní materiál, jako velmi vysoký podíl krátkých jízd (kdy agresivní kondenzát nestačí vyschnout) může za zde časté prorezivění výfuku. Výjimečně se vyskytla i prorezivělá olejová vana, pak hrozí náhlý únik maziva a možné zadření motoru. Těchto případů je ale opravdu minimum.
Zajímavou kuriozitou jsou verze s pohonem 4×4, disponující díky minimálním vnějším rozměrům a nízké hmotnosti překvapivými terénními schopnostmi (zejména ve verzi Panda Cross s elektronickou uzávěrkou diferenciálu) . Panda 4×4 mohla mít 2 systémy- s mezinápravovou viscospojkou (do r. 2009) nebo pozdější s elektrohydraulicky ovládanou spojkou, oba jsou poměrně spolehlivé.
Motory, které doporučujeme
1.2 Fire 44 kW
Jednoduchý benzínový motor je pro Pandu vhodnější než diesel. Malé čtyřválce řady Fire už leccos pamatují, jsou však osvědčené, servisně nenáročné a dokonce i tiché. Lepší je vzít dvanáctistovku, které proti menšímu 1.1 nabízí sice jen 4 kW navíc, při stejné spotřebě je ale výrazně pružnější.
Typické závady
- Předčasně opotřebené tlumiče pérování
- Vůle v táhlech stabilizátoru přední nápravy (mimo základní model)
- Zanesené EGR ventily u dieselů s převažujícím městským provozem
- Závady turbodmychadel u 1.3 MultiJet
- Závady řetězového pohonu rozvodů (vzácně u 1.3 MultiJet)
- Problémy s filtrem DPF (1.3 MultiJet 55 kW)
- Koroze výfuku
- Závady zámku pátých dveří
- Závady elektrického posilovače řízení (je-li instalován)
Máte s tímto vozem zkušenost? Přidejte vlastní recenzi!
